Mám pocit, že o smutných záležitostech se mluví lépe než o těch veselých. Srdce buší na poplach, do očí se vráží slzy a člověk pociťuje jakousi vnitřní úzkost, která potřebuje nutně uhasit... a k takovému problému dost často přibíráme přátelé, v některých případech odborníky, kteří nám pomohou cestu ven z té vnitřní tísně najít. Povídáme, stěžujeme si na to, co je špatně a rozhodně by to tak být nemělo. Kde jsou ty chvíle, kdy se naposled člověk smál a kdo ten smích vyvolal??? Chce to zpět, ale to vše má uvnitř, smích, radost, krásné a šťastné chvíle, které vyslyšitel nevidí... ten vidí jen to negativní a tak se k tomu staví a podává rady. Asi každý zná věty typu: "Vždyť ono je to dobře, že to tak dopadlo." "Stejně ti to za to nestálo." "Jsou i lepší věci, chvíle, lidi... , uvidíš."
I have feel that it is easy talk about sad moments in our life, it is easyer than talking about happy moments. Heart is beating, in eyes are tears and you are feeling anxienty, which need help. And when this moment starting, we are talking about it with friends, or specialist, which are helping us to find our way from anxiety. But these people don´t heard about our happy moments, which we have inside us, so they get us these advices, It is good that it has this ending. It did not matter. They are better things, people, you see.
I have feel that it is easy talk about sad moments in our life, it is easyer than talking about happy moments. Heart is beating, in eyes are tears and you are feeling anxienty, which need help. And when this moment starting, we are talking about it with friends, or specialist, which are helping us to find our way from anxiety. But these people don´t heard about our happy moments, which we have inside us, so they get us these advices, It is good that it has this ending. It did not matter. They are better things, people, you see.
