Těsně před tím než jdu spát, vypiji poslední šálek čaje v domnění, že mě uklidní a budu mít sladké spaní. Ale mé usínání mě vyvede naprosto z omylu. V hlavě se mi začnou honit různá slova písní, které jsem ještě pár hodin zpět společně s interprety z notebooku zpívala. Od posledního karaoke jsem si opět začala doma prozpěvovat.
Říkala jsem vám, že jsme byly na karaoke? Upřímně teď ani nevím. Bylo to skvělé. Byl tam takový týpek, co mi připomíná jednoho ze členů Beatles a hity, které si na zpěv volil, i jeho zpěv bych také řadila do jejích éry popularity. Ne, že by se mi jeho volba songů líbila, ale probudilo to ve mně takové to vzpomínání na písně z mého mládí (mladá se tedy považuji i teď, ale vy určitě víte jak to myslím). Každopádně ráda zpívám.
Dřív jsem chodila do sboru a modlila se, ať někdy dostanu sólo, ehm nikdy k tomu nedošlo. Už ani pořádně nevím proč… Každopádně zpívám a zpívám dost často, někdy falešně a někdy se to lehce začne podobat i lepším zvukům. Repertoár je nejrůznější, od starších hitovek Simple plan, přes Green day, Abbu, Beatles až po různé pomalé slaďárny téměř aktuální doby. Pamatujete si One republic a jejich Apologize, nebo třeba Passenger a jejich Let her go?
Opět moje okénko raději uzavírám, mám pocit, že minule bylo o trochu delší, ne? Ale stále se snažím držet si určitý rozsah, kdy to jde ještě číst a není to dlouhý text, do kterého se i já sama zamotávám. Přeji vám hezký den a pěkné usínání! Ať ho máte lepší než já. Bez přemýšlení, jen relax a hezké sny.
