Naposled jsem tyto články psala v době, kdy jsem byla zmatená, začaly se ve mě mísit různé pocity, štěstí, smutku, lásky, ale možná i zklamání a potřebovala jsem všechny ty myšlenky vypustit ven, navíc uzavřenost v domácím prostředí a období zimy v tom hrálo asi tu největší roli... První půl rok 2020 je za námi a s tímto rokem jsem fakt ráda, že jsem si nedala žádné předsevzetí, protože by se rozhodně nesplnilo. Osud mi do cesty přivedl několik lidí a následně odvedl, i když jsem si je oblíbila, bohužel v tomhle jsem slepá... v každém se snažím vidět dobro a říkám si, že člověk za to stojí, jako přítel, připustím si ho a přitom si to nezaslouží a myslí si bůh ví co... nerada ztrácím lidi, co mi přijdou do života, nejraději bych v něm měla každého alespoň maličko, jenže...to je těžké. :)
Na co jsem ale fakt hrdá, že díky ztrátě těchto lidí, jsem se posouvala dál, v cvičení, v plánech, cestování, možná i trochu vaření, blogu a tak všeobecně. Jsem ráda, že u většiny záležitostí stáli u mě moji přátelé, ti co znám dlouhá léta a co mě bohužel, ale možná i bohu díky neustále přivádí k tomu, že většina těch "nových" lidí, si tu mou slepost, důvěru, přátelství nezaslouží...jenže, stále mi chybí takový ten parťák "pro život", co se mnou bude dělat kraviny, ale bude mluvit i vážně, a ze kterého budu mít pocit, že mě vždy a všude ochrání, když bude hořet...
Možná jsou tyto články moji slabostí, ale možná i sílou...
Žádné komentáře:
Okomentovat