Povídací okénko 1/2020

ONLY CZECH

Potkala jsem několik lidí, za které jsem vděčná a šťastná. Sice vím, že mi léta běží a už bych chtěla mít určité životní jistoty, ale tahle fáze života mě celkem baví. Neříkám, že vše je tak jak by mělo být, hluboko uvnitř stále mě něco nahlodává, ale bavím se, žiji dál a i když v noci přemýšlím a byla bych vděčná za změnu.  Přes den jsem zážitky a skvělou společností naplněná. Možná i přeplněná. Mám spoustu plánů, chci toho moc zažít, i když vím, že nic není zadarmo. Potkala jsem člověka, s kterým se poměrně dost zasměji. S holkami vymýšlíme neustále nějaké blbosti, tancujeme na plese jak šílený, užíváme si hudbu, žijeme! S Hankou plánujeme spoustu společných snů, realizujeme naši druhou společnou dovolenou a musím tedy říct, že je to vyčerpávající víc než jsem čekala, díky za to, že Hanča je šikovný člověk a v dost věcech mě nenechá vymáchat. I při psaní tohoto článku jsem spokojená, vím, že noc bude dlouhá, ale dneska mám v plánu spát a nic mě nevzbudí! Doufám...

V poslední době mě poměrně trápí mé zdraví, Já i moji lékaři už začínáme tušit, kde je zakopaný pes. I když bych nerada slyšela, co to je, tak na jednu stranu by mě to uklidnilo, že se nemusí nic moc dál řešit a není to nic horšího. Uvidím, teď to skrze lékaře bude náročné. A bojím se, bojím se hlavně vyšetření žaludku. Říkají, že to prý nic není, ale ta představa hadičky v krku není dvakrát příjemná. Říkám si hlavně zachovat klid a pozitivní mysl a ono to nějak dopadne, snad to nebude horší než jehla s injekcí vražená v kolenu....

Dost. Uzavírám mé pozitivně/ negativně laděné okénko. Takových okének moc tady není, v hlavě se mi točí spousta myšlenek a spoustu věcí bych chtěla napsat, ale nikdy nevím, co vše sdílet mohu, co nikoliv. Co vůbec chci říct a jakými obrázky celý text doplnit aby to nebyla taková nuda! :)