Dnes jsem skoro nespala, šla jsem spát někdy v 1
a v 6 vstávala. Budila jsem se, můj spánek byl až příliš neklidný na to abych
se pokusila znova usnout. Někdy jsou záležitosti, nad kterými nelze
nepřemýšlet, mozek/ srdce to nedokáže. Každý zná takový ten pocit, jestli to a
to udělal dobře, jestli nezvolil špatná slova, která vyjádřily v jeho hlavě
napěchované myšlenky a pak když už slova vypustí, někdy není cesty zpět a někdy
ano, někdy slova dají vzniku něčemu novému, důvěru posunou zase trochu jinam a
člověku se uleví, ale někdy…
No někdy je to sakra těžký. Přemýšlím… udělala jsem správně? Nezničím tím alespoň zbytky, toho co bylo? Proč jsem tu pusu proboha otevřela a jaká následná reakce vznikne?
Někdy bych chtěla být Mel Gipson ve filmu Po čem
ženy touží a vidět do hlavy ostatním lidem… Viděli jste ho?
Bohužel realita je jiná a tohle se může stát
možná opravdu jen ve filmu, nebo že by nastala nějaká scifi apokalypsa…
Radši nepřemýšlet, coby kdyby.
A tak jsem tady, unavená, ale stále online. Jsem
tu pro vás a doufám, že vy i pro mě! Přeji pěkný den bloggerky.
Já mám spíš opačný problém - kolikrát si říkám, že jsem měla tu pusu otevřít a něco říct, ale většinou mě ta správná slova napadají až později :/
OdpovědětVymazatAnother Dominika
Ja vždy poviem čo si myslím a potom je z toho průser.. ale aspoň ľudia vedia že som úprimná :D
OdpovědětVymazat