ŤUK, ŤUK - JE TADY NĚKDO?

Už je to víc než rok, co jsem nechala můj blogísek ležet ladem. Postupně jsem ztratila přehled o komunitě, která pro mě dřív byla tak důležitá. Přestala jsem přidávat články, přestala číst i ty vaše. Upřímně – netuším, kdo tu zůstal, kdo odešel a kdo přibyl. A tak vás tímto zdravím a budu moc ráda, když mi dáte vědět, že jste stále tady. Klidně připojte odkaz na svůj blog – možná se zastavím na návštěvu, možná ne, ale aspoň budu vědět, že to tu pořád žije.

A co se za tu dobu stalo? O změně kariéry už někteří víte. Ze začátku jsem byla plná nadšení, ale poslední dobou si nejsem úplně jistá změnou . Občas mám pocit, že nejsem dost dobrá. Nedokážu si říct o víc peněz - to hlavně. A když mě přepadne chuť „na všechno se vykašlat“, dojde mi, že nemám žádné jistoty. Tak jen tak proplouvám, oslovuju nové klienty, tvořím si svůj trochu bizarní osmidení pracovní rytmus a hledám další příležitosti. Máte tip? VÍTE O NĚKOM? 🙃

Freelancerská svoboda je skvělá – můžu pracovat odkudkoli, kdykoli, a moje nápady mají šanci zaznít. Na druhou stranu je tu i stinná stránka. Tam, kam docházím, jsem prostě „ten externista“. Ne člen týmu, jen někdo zvenčí. Je to nezvyk – vždycky jsem byla součástí kolektivu. Možná se tomu zbytečně bráním. Možná to tak prostě je a možná jsem to tak vždycky chtěla - podvědomě. 

Ale teď k té světlejší části. Díky změnám v práci jsem si dopřála víc než měsíc dovolené. Malta, Srbsko, čas s rodiči i s přítelovou rodinou – a poprvé opravdové léto freelancera. Nikdo moc neřešil, odkud pracuju, a já si užívala volnější režim. Jasně, poprvé jsem musela i během dovolené pracovat – skoro na půl úvazku. Moje výplata za ten měsíc byla k pousmání a ta prosincová nebude jiná, ale to léto stálo za to. Bylo jiné, bylo naše.

A teď? Teď se hledám. Jsem trochu vyčerpaná, hlava plná otazníků. Ale víte co? Možná právě tohle k freelancingu patří – ta nejistota, která se občas promění ve svobodu. Co si o tom myslíte?