*It´s only in CZECH LANGUAGE
Již od dětství jsem měla kladný vztah téměř ke všem zvířatům. Milovala jsem psi i kočky až do osudného dne. Na chalupě jsme měli bílou fenku labradora - Andu. Poslouchala na slovo a když jsme se šli s ní projít, nepotřebovali jsme vodítko. Byla se všemi kolemjdoucími úžasná kamarádka. V blízkém okolí jsme to moc dobře znali, procházka nebyla výjimkou, spíše pravidlem. Věděli jsme, že oblast není až tolik obydlená a pes nám neuteče. Někdy jsme se vydali pouze kousek, někdy dál. Ten osudný den, jsme pokračovali. Odbočili jsme mírně z asfaltky směr lesní cesta.
Tam, kam jsme chodívali všichni na houby. Pod mírným svahem, který cesty od sebe odděloval, vždy rostly nádherné bedle a v takovém počtu, že jsme jich měli plné koše. Nikdy nám přírodní cesta nepřišla nebezpečná. Anda šla po celou dobu několik metrů před námi. Téměř u konce cesty se na místě zastavila, její ocas stál jako výstražní stožár. Něco bylo špatně... Poté začala utíkat směr k nám a za ní dva velcí huňatí vlčáci, kteří rozzuřeně štěkali. Nestačila uniknout. Psi se na ní vrhly. Před námi ji začali trhat ocas, uši... Taťka sebral odvahu, vzal obrovský klacek, začal řvát, dupat a rozběhl se po psech. Jednoho udeřil, psi začali před ním utíkat.
Na kopci, nad koncem cesty stál dům, kde se majitelé psů radostně bavili... taťka po nich řval, ale bez odezvy. Celou událost jsme nahlásili policii s výsledkem, že cesta je soukromá a máme si hlídat svého psa. Doposud se té cestě vyhýbám a vím, že nejen my, ale i spousta dalších - i maminek s dětmi, tam chodí nejen na houby. Cesta není značená, není tam závora, jen kus za ní na kopci stojí dům, bez plotu s dvěma vlčáky, kteří utíkají... Od té doby mám z velkých psů a hlavně loveckých respekt. A to i přesto, že pár takových psíků jsou moji "kamarádi".
Neříkám, že všichni psi jsou špatní, ale někteří bohužel jsou temperamentnější, leknou se, mají špatnou výchovu a nebo majitelům je to celkem fuk... neubližuji zvířatům, ale je potřeba se CHRÁNIT. Proto mě zaujal běžecký pepřový sprej PROTI PSŮM. Člověk nikdy neví, kam ho nohy zavedou a koho, nebo co po cestě potká.
Nyní si můžete o jeden sprej zasoutěžit, stačí splnit následující PODMÍNKY:
1. Sleduj mě na blogu/ nebo instagramu @somethingbykate
2. Napiš proč by se ti pepřový sprej hodil :) + přihoď email
Celkového vítěze vylosuji ve čtvrtek 06. 1. 22. Pokud přidáš komentář na obou platformách, zvýšíš svoji šanci na výhru.
To musel být strašný zážitek, moc mě to mrzí :( Do soutěže se nezapojím, výhru bych nevyužila ale věřím, že poputuje k někomu, komu se bude hodit a bude se cítit bezpečněji:)
OdpovědětVymazatHappy new year!
OdpovědětVymazatxx
Sarah
Já bych tedy pepřový sprej rozhodně využila hlavně v zimě kdy mám strach chodit tmavými ulicemi.
OdpovědětVymazatAnna
Happy New Year ✨
OdpovědětVymazatTo bylo určitě nepříjemné a příště bych už se předem bála, že se stane něco podobného. :( Bohužel lidé si pejsky neumí často hlídat a pak to takhle dopadá..
OdpovědětVymazatTy bláho, tak to je hrozné. To se vůbec neumím představit, také bych se tomu místu už vyhýbala... Je škoda, že pejsci jsou často odrazem svým páníčků a pak to takhle dopadá.
OdpovědětVymazatTo muselo být strašné :(. Mamka se také velkých psů bojí, protože když jsme byly malé v kočárku, zaútočili na ni..
OdpovědětVymazat